Plán pro následující den byl hrozně jednoduchej a to vyrazit za přírodou. Konkrétně jsme měli vyhlídlou rybářskou vesničku Howth, která tvoří severní hranici Dublinského zálivu. Průser byl těch 20 km z centra. Ideální by bylo kolo, jenže po půl hodině snahy dostat kolo u automatu Just Eat nás přešla chuť to dál řešit. Naštěstí do Howth jezdí i vlaky, které jsou paradoxně ještě levnější. Jezdí co chvilku, takže sotva se podloubete v nose a už vidíte zdejší přístav.
Ten vítr na útesech byl šílenej. Když stojíš nahoře metr od okraje a foukne? To si rovnou můžeš vyměnit trenky, protože pod sebou vidíš jen obří propast a vlny rozbíjející se o skály. Většinu času tak čumíš pod sebe a v hlavě se ti honí něco jako: "stačí jeden blbej krok". Jenže ten výhled chceš vidět, takže doufáš v pevný kolena.
